O knize: 2020 / Pokud považujeme vědu za oblast volné soutěže myšlenek, je přirozené psát její historii jako historie „vítězů“ - vědců, kteří dosáhli velkých objevů a dosáhli všeobecného uznání. Ve skutečnosti však práce vědce závisí nejen na talentu a pracovitosti, ale také na jeho místě ve vědecké hierarchii a také na vnějších okolnostech, zejména na politice státu. Zvláště důležité je to vzít v úvahu při studiu humanitních věd v SSSR, které bylo příznivé pouze pro ty, kteří bezvýhradně sdíleli dogmata marxisticko-leninské ideologie a nevybočovali ze stranické linie. Kniha S. Kricha vypráví o osudech sovětských historiků starověku, především těch, kteří zůstali na periferii vědeckého života. Byli mezi nimi jak skuteční nonkonformisté, tak ti, kteří tíhli k mainstreamu, ale nedokázali se do něj začlenit. Autor podrobně zkoumá behaviorální strategie „periferních“ historiků, procesy interakce mezi „periferií“ a „jádrem“ a konečně trendy ve vývoji (či zániku) idejí v sovětské historické vědě o starověku. . Studium tohoto materiálu nám umožňuje odpovědět novým způsobem na otázku, co se nakonec stalo v sovětské historické vědě a zda existovala alternativa. Sergey Krikh – doktor historických věd, profesor historické fakulty Omské státní univerzity pojmenované po F. M. Dostojevském.